Staré malířské techniky

Zapomenuté umění Malířů pokojů: Tradiční techniky dekorace interiérů

Úvod:

V dnešní době, kdy dominují moderní nátěrové hmoty a rychlé, strojové metody aplikace, se snadno zapomíná na bohatou historii malířského řemesla. Malíři pokojů minulých staletí nebyli pouhými řemeslníky, ale i umělci, kteří ovládali řadu složitých technik, s jejichž pomocí dokázali proměnit obyčejné stěny a stropy v umělecká díla. Tyto techniky, založené na přírodních materiálech a precizní ruční práci, umožňovaly vytvářet trvanlivé a esteticky působivé povrchy, které často imitovaly dražší materiály, jako je mramor nebo dřevo, nebo vytvářely iluzi architektonických prvků. Pojďme se ponořit do světa zapomenutých malířských technik a připomenout si mistrovství starých malířů pokojů.

1. Linkování (Linkrustace):

• Podstata: Vytváření iluze obkladu stěn pomocí barevných linek, které napodobují spáry mezi obkladovými deskami (např. mramorovými, keramickými, dřevěnými). Linky se malovaly ručně pomocí tenkých štětců a speciálních pravítek (linkovacích pravítek).
• Postup:
  1. Příprava podkladu: Hladký, čistý, napenetrovaný povrch.
  2. Základní nátěr: Obvykle světlý odstín (např. slonová kost, světle šedá).
  3. Rozměření a naznačení linek: Tužkou se rozměří a naznačí síť linek podle požadovaného vzoru (např. obdélníky, čtverce, kosočtverce).
  4. Malování linek: Pomocí linkovacího pravítka a tenkého štětce se namalují linky. Barva linek byla obvykle tmavší než základní nátěr (např. hnědá, černá, tmavě šedá). Používaly se klihové, kaseinové nebo olejové barvy.
  5. Linky se často dělaly několika tahy, aby se docílilo plastičnosti a aby se nasimulovaly nerovnosti kamene.
  6. Volitelně: Stínování a další efekty (např. napodobení žilkování mramoru).
• Použití: Sokly, schodiště, chodby, reprezentativní prostory.

2. Fládrování (Fládrování dřeva):

• Podstata: Imitace dřeva pomocí malířských technik. Cílem je napodobit texturu, barvu a kresbu dřeva (letokruhy, suky).
• Postup:
  1. Příprava podkladu: Hladký, čistý, napenetrovaný povrch.
  2. Základní nátěr: Světlý odstín (např. okrový, béžový).
  3. Nanášení fládrovací lazury: Speciální lazura (obvykle olejová nebo klihová) s pigmenty, které napodobují barvu dřeva. Lazura se nanáší štětcem v tenké vrstvě.
  4. Vytváření kresby dřeva: Dokud je lazura mokrá, používají se různé nástroje k vytvoření kresby dřeva:
     • Fládrovací hřeben: Kovový nebo gumový hřeben s různě hustými zuby, kterým se „pročesává“ mokrá lazura a vytvářejí se letokruhy.
     • Fládrovací štětec: Speciální štětec s dlouhými, řídkými štětinami, kterým se vytvářejí jemné linky.
     • Houba, hadr: Pro tupování a vytváření nepravidelných vzorů.
     • Kolébka: Nástroj s oblou hranou.
  5. Volitelně: Stínování, zvýraznění suků atd.
  6. Po zaschnutí: Přelakování bezbarvým lakem pro ochranu a zvýraznění kresby.
• Použití: Dveře, zárubně, obložení stěn, nábytek.

3. Mramorování (Imitace mramoru):

• Podstata: Malířská technika, která napodobuje vzhled mramoru (různé barvy, žilkování, lesk).
• Postup:
  1. Příprava podkladu: Hladký, čistý, napenetrovaný povrch (často se používal sádrový štuk – štukolustro).
  2. Základní nátěr: Obvykle světlý odstín (bílý, krémový, světle šedý).
  3. Nanášení barevných vrstev: Používají se různé techniky a nástroje k vytvoření žilkování a barevných přechodů:
     • Štětce: Tenké štětce pro malování žilek, široké štětce pro nanášení základních barev.
     • Houby, hadry: Pro tupování a vytváření nepravidelných vzorů.
     • Peří: Pro vytváření jemných žilek.
     • Stříkání: Barva se může stříkat přes síťku nebo jiný materiál pro vytvoření jemných skvrn.
  4. Volitelně: Leštění a voskování pro dosažení vysokého lesku (zejména u štukolustra).
• Použití: Stěny, sloupy, krby, nábytek.

4. Šablonování (Šablonová malba):

• Podstata: Nanášení barvy přes šablonu (vyřezaný vzor z papíru, kovu, plastu nebo jiného materiálu).
• Postup:
  1. Příprava podkladu: Hladký, čistý, napenetrovaný povrch.
  2. Základní nátěr.
  3. Připevnění šablony: Šablona se připevní k podkladu (např. lepicí páskou).
  4. Nanášení barvy: Barva se nanáší přes šablonu tupováním (houbou, štětcem s krátkými štětinami) nebo stříkáním. Důležité je nanášet barvu v tenkých vrstvách, aby nezatékala pod šablonu.
  5. Odstranění šablony: Šablona se opatrně odstraní, dokud je barva ještě mokrá.
• Použití: Dekorativní vzory na stěnách, stropech, nábytku (ornamenty, bordury, květinové motivy).

5. Zlacení: Nanášení plátkového zlata, stříbra, nebo imitací.

• Druhy
  • Zlacení na poliment Lesklé zlacení
  • Zlacení na mixtion Matné zlacení

6. Další techniky:

• Tupování: Nanášení barvy houbou nebo hadrem pro vytvoření nepravidelné, zrnité textury.
• Stěrkování: Nanášení barvy stěrkou pro vytvoření hladkého nebo reliéfního povrchu.
• Valchování Vytváření strukturovaného povrchu pomocí pytloviny.
• Kropenatění: Vytvoření barevných teček pomocí kartáče, nebo štětce.

Tyto staré malířské techniky vyžadovaly značnou řemeslnou zručnost a zkušenost. Dnes se s nimi setkáváme především při restaurování historických interiérů, ale některé z nich (např. šablonování, tupování) se používají i v moderním interiérovém designu.

Závěr:

Staré malířské techniky, ač dnes často nahrazené modernějšími postupy, představují fascinující kapitolu v historii řemesel a interiérového designu. Jejich znalost a občasné využití, ať už při restaurování nebo v rámci umělecké tvorby, přispívá k zachování kulturního dědictví a obohacuje současné interiéry o jedinečný, ručně zpracovaný prvek.